recenze:

MF Dnes

comx.cz

"Mé příběhy jsou noční můry, jsou to stavy úzkosti. Vyjadřuju jimi věci, které mi leží na srdci. Věci, které jsem snad viděl ve skutečnosti a teď se je pokouším vyjádřit parabolou, metaforou. … Moje komiksy jsou temné už ze své definice, díky technice vyškrabování bílých čar do černého podkladu, kterou používám. Ale tato čerň je také odrazem toho, jak vidím lidskou rasu. Lidé jsou špatní, my všichni jsme zvrácení nebo se nějak rozpadáme na kusy. Ale sledovat tenhle úpadek je zábavné, a kromě toho, svět je i přesto hodný lásky. To jsou protiklady, se kterýma pracuju, a myslím, že to má hodně co dělat s láskou a nenávistí."

A jestlipak máte mnoho nočních můr?

"Zřídkakdy sním. Ale pokud sním, pak mám obvykle strašlivé noční můry. Obvykle se mě snaží přinutit, abych čelil věcem, kterým bych se jinak raději vyhnul. Když vás vzbudí noční můra, ptáte se sám sebe: "Co to mělo všechno znamenat? Proč se mi zdálo něco takového? Něco tak příšerného?" Nebo: "Proč mě ta situace k smrti vyděsila? Vždyť nebyla tak strašná!" Noční můry jsou dveře, otevřené nad temnými otvory do pekel, které si vláčíme všude s sebou – a které se většinou snažíme potlačit."

O čem jsou Ottovy komiksy?
Dají se rozdělit na ty, v nichž se vyskytuje fantastický, nadpřirozený prvek, a na ty druhé, které jsou jen tak "ze života". Tedy v zásadě na klasické horrory a "krimi". Nepopsatelná atmosféra tíživého strachu se ale prolíná všemi z nich a ne vždy jde – podle našeho názoru – o nějakou skrytou mravní poučku. Často je to prostě stará známá existenciální úzkost, prezentovaná jako čistý horrorový děs. Jako například tady:

BREAKDOWN

Ottovy příběhy jsou krátké, maximálně patnáctistránkové. Díky tomu, že se pohybuje vždy ve všeobecně známých kulisách zvoleného žánru, a také díky tomu, že jeho vizuální řeč je maximálně přesná a kreslířská bravura mu umožňuje dokonale zachytit mimiku tváře,

viz například CLEAN UP!

nepotřebuje Thomas Ott až na výjimky slova. Slova se vyskytují pouze v názvech jeho příběhů, a jak jste si už všimli, používá v nich s gustem angličtinu, jednak pro její mezinárodní srozumitelnost, a možná také kvůli konotacím s "angloamerickým" pojetím drsných kriminálních příběhů.

Ve vašich příbězích nejsou děsivé jenom situace, ale dokonce celá jejich struktura.

Mé příběhy pracují jako spirály, odvíjející se směrem dolů. Od prvního obrázku víte, že to dopadne špatně a že z toho smrtícího kolotoče není úniku. Mám to rád. Ten fakt, že každodenní život, náš sebeklam o tom, že svět je neposkvrněný a čistý, je opravdu prokletý. Že nikdy nemůže dopadnout dobře.

Ale, ale! To už snad trochu přeháníte, ne?
Copak jste opravdu tak zarytý škarohlíd?

Já jsem pravděpodobně pesimista s pozitivně orientovanou myslí nebo negativně orientovaný optimista. V životě jsem velmi optimistický a věřím, že všechno se dá nějakým dobrým způsobem vyřešit. Ale při práci mám zálibu v té temné straně věcí. To je mé druhé já. Chci ukazovat věci, které by lidi možná radši neviděli. Ani v nejmenším mi nevadí, když se někdo podívá na moje věci a pak je odloží a řekne: "Na tohle se nemůžu dívat." Ve skutečnosti jsem rád. Znamená to, že je v tom pořád dost síly na to, aby to některé lidi vyvedlo z míry.

A pak – probudit se z noční můry přináší ohromnou úlevu. A můj názor je, že když si přečtete moje knížky, můžete je také zavřít a odložit. A po každé dávce noční můry můžete zase jít a věnovat se příjemnějším stránkám života.

Hmm… nepokoušíte se nás nakonec těmi černočernými příběhy orientovat úplně opačně?

Já jsem ve skutečnosti velký moralista. Za cynickým humorem vždycky číhá vztyčený ukazováček, který praví: "Tohle nesmíte dělat! Když budete zlí, stane se vám něco hrozného!"
Někdy mi připadá, jako bych vyprávěl pohádky, a když si to uvědomím, musím se smát, protože si myslím, že jsem pro mě tahle role naprosto absurdní. Ale nemůžu si pomoct. Chci, aby mí čtenáři četli ty příběhy s tímhle smyslem pro humor a s touhle sebeironíí taky. Můžou je brát vážně, jestli chtějí, ale až dočtou, měli by být schopni se jim zasmát.

Curyšské nakladatelství Edition Moderne patří k nejvýznamnějším nezávislým nakladatelstvím německy mluvícího komiksového světa. (Devadesát procent německého trhu ovládají nadnárodní giganti Carlsen Verlag a Egmont/Ehapa. Zbytek tvoří nezávislá nakladatelství, kromě EM například Reprodukt, Edition 52, Laska a další.)

Edition Moderne je personálně propojeno s komiksovým časopisem STRAPAZIN, který je téměř jedinou, zato však železnou oporou německy mluvícího komiksu a vychází již od roku 1984. Strapazin má dvě redakce, jednu v Mnichově a druhou v Curychu. Proto také existují dvoje internetové stránky Strapazinu, švýcarské a německé.