... přišli u stolu, na kterém někdo zapomněl komiks?
Ano. Ale možná by to dopadlo stejně, i kdyby tam neleželo nic. Ivana bilo do očí, že ve srovnání s Francií u nás žádné komiksy nejsou. Vyložili jsme si to jako příležitost.
Asi nejen ve srovnání s Francií. Ale právě fakt, že jste vyšli od výrazně intelektuálního francouzského komiksu, má nejspíš svůj důvod. Chcete změnit místní představu o komiksu jako plytké zábavě?
Ano, naším cílem je, aby v českých knihovnách zaujímaly dobré komiksy místo třeba vedle Franze Kafky nebo Gustava Klimta... Aby byl komiks chápán jako normální medium. Existují komiksy plytké i hluboké, adolescentní i dospělé, je to stejné jako ve filmu nebo v literatuře.
To se zatím docela daří. Kritika přivítala vaši snahu o "dospělý" komiks až překvapivě vlídně a třeba Padoucnice se stala od prvního dílu pojmem. Ale co předsudky knihkupců, čtenářů...?
Skutečně, podle kritik bychom měli Padoucnici okamžitě vyprodat, ale opak je pravdou. Předsudky - chcete-li tomu tak říkat - knihkupců a čtenářů existují a Padoucnice pro ně byla nejtvrdší oříšek. Ale celková situace komiksu v Čechách se zlepšuje a platí to i pro naši produkci.
Co to znamená konkrétně?
Roste počet komiksových nakladatelů a knihkupci proto začínají brát komiks na vědomí. Stále více obchodů (tedy alespoň v Praze) zakládá speciální koutek na komiksy. Všimli jsme si, že prodáváme víc a také se rozšiřuje okruh našich čtenářů - kromě "zarytých" fanoušků přibývají i lidé, kteří si komiks předtím nekoupili. Ale, abychom to zas nepřehnali, všechno je teprve v plenkách.
Jsou v plenkách i nějací domácí komiksoví tvůrci?
Jednou z nejdůležitějších věcí, o které se momentálně snažíme, je právě publikovat české autory. Vydáváme časopis Pot, což je taková komiksová dílna, a letos chceme vydat první reprezentativní knihu mladých autorů, považovaných za "hvězdy" mladého komiksu: tandem Prokůpek-Kučerovský, dále Jiří Grus a Karel Jerie.
V čem se bude lišit od vašeho komiksového občasníku Pot, který je také věnován domácí produkci? Půjde o autory, ve které vkládáte největší naděje?
Jsou to autoři, ve které si na domácí scéně vkládá naděje kdekdo. Pot je pouze dílna, kde otiskneme leccos, ale tady by mělo jít o něco trochu reprezentativnějšího.
To všechno zní hodně optimisticky. Je ale pravda, že kniha t.o.t.t. od Thomase Otta vychází v nákladu 25 kusů a v podstatě jen na objednávku? Jak jste na tom finančně? Už jste na něčem vydělali?
Ne, to je nedorozumění. T.o.t.t. nevyšel u nás, to je zboží ze Švýcarska, které pouze prodáváme dál a objednali jsme si v první várce 25 kusů, z nichž většina se mimochodem do Vánoc prodala. Téměř všechny naše tituly jsou nyní v té fázi, kdy zaplatily své náklady a začínají vydělávat. Není to žádná sláva, jde to pomalu, ale krachovat nebudeme. Je ovšem třeba říct, že všechny vydělané peníze dáváme do nových knih, nás dva Mot neživí.
K názvu nakladatelství jste jednou řekli, že Mot je francouzsky slovo a kde je slovo, tam bývá i smysl. Jaký hlavní smysl vidíte ve své nakladatelské práci? Jaké máte vyhlídky do budoucna?
Mysleli jsme to tehdy tak, že určitý význam, smysl, mají komiksy, které vydáváme, že je to vždycky něco víc než jednorázová zábava do vlaku. Smysl nakladatelské práce je v ní samé, člověk je rád, když přinese lidem něco, co oni ocení. Možná nás taky baví uděl průkopníků v opomíjené branži, ten boj a ty kyselé ksichty: "Cože, komiks?" Pokud jde o budoucnost, je zcela otevřená. Budeme vydávat komiksy tak dlouho, jak dlouho nás to bude bavit.
Otázky: Michal Schindler
Reflex
1. 1. 2003
